Talentovaní architekti bez domova

Na břehu řeky Tama stojí malý modrý domek. Pravda, někdy je v něm trochu zima, ale ten výhled na řeku je opravdu krásný. Majitel, pan Okawara, jej postavil svépomocí. Kdykoli ho může zbourat a znovu postavit. Jeho domek je přirovnáván k zenové čajovně legendárního Rikyu Sena.

Lhářem na plný úvazek

Japonská společnost se může při pohledu zvenčí jevit velmi homogenní, soudržná. Je to proto, že Japonci jsou již od narození vychováváni k tomu, že jsou součástí nějaké sociální skupiny. Náležitost k ní - může to být rodina, školní třída, firma, mohou to být sousedé z jednoho domu i celý národ - poskytuje jedinci ochranu, ale také nevyhnutelně přináší jisté potlačení vlastní individuality. Skupina vždy vystupuje jednotně, neboť každý jedinec zná své místo ve skupině a je srozuměn s tím, že pro blaho celku je nutno přinášet osobní oběti.

Kapři a draci

Koncem dubna začnou poletovat v povětří krásní barevní kapři. Je to úžasná podívaná. Jsou nejméně tři, a často jich je i tucet. Plují ve větru, krásní a pyšní - koinobori.

Stíny minulosti

Spisovatel a přední politik Liberálně demokratické strany Šintaro Išihara v roce 1990 v rozhovoru pro Playboy prohlásil: „Lidé říkají, že Japonci v Nankingu spáchali holocaust, ale není to pravda. To si vymysleli Číňani." Dnes je primátorem Tokia.

Elitáři a gaidžinové

Jedním ze základních stavebních kamenů utvářejícím japonskou duši je koncepce vnějšího a vnitřního světa. Uči a Soto. Dva protiklady navzájem spojené.

Jak dělat byznys

Že nemáte drobné Japonce bodře plácat po zádech, nabízet ruku k potřesení, že musíte být vždy perfektně oblečeni do čistých, nerozšmajdaných bot, tmavých ponožek a dobře padnoucího obleku, že na kameňáky páně Krampolovy byste raději měli rychle zapomenout a na přátelské lícolíbání ještě rychleji, to zřejmě víte. Teď se podíváme do duše japonského byznysmena.

Pošta

Crrrrrrrr. Zvonek zvoní a já se lekám.

Dobrá země 4192 (yoi kuni)

Podle legendy se v malé vesnici v prefektuře Gunma na své cestě na východ zastavil princ Jamatotakeru

Z ostudy kabát

Nemáte dost vlastní invence, ale chcete být slavným malířem? Vypůjčíte si tedy práci někoho jiného, okopírujete ji do posledního detailu a budete ji vydávat za svou. Mnoho let pořádáte výstavy, získáváte ocenění a myslíte si, že se na to - v dnešní době internetu - nepřijde. Tak potom jste buď blázni nebo Jošihiko Wada.

Za Sebun Irebun doprava

Kdo je z Ameriky zvyklý na pravidelné, rovné ulice, které podle očekávání vedou souběžně s ulicemi ostatními, kolmo mezi sebou propojené, kdy k snadné orientaci stačí udat směr sever-jih-východ-západ a počet metrů, bude zřejmě v Japonsku poněkud ztracen.

Po čem se mi jednou bude stýskat

To jste takhle v Japonsku a najednou vás začne tu loupat, tam píchat, oteče vám palec na noze a vy se musíte vypravit k doktorovi.

Obyčejný den

Po několika zamračených, zimomřivých dnech konečně ustal déšť, vykouklo sluníčko a provonělo vzduch příslibem jara. Cpalo se k nám do bytu a říkalo: Pakáž líná, oblíct a marš ven!

Tampopo

Zdroj: rakuten.co.jp

Znáte Tampopo? Dvacet let starý japonský film, který doma nezaznamenal nijak zvláštní ohlas, zato za hranicemi příběh ženy, která požádá novodobého kovboje, řidiče tiráku, aby ji naučil vařit ten nejlepší rámen, vyvolal vlnu nadšení. Bláznivá komedie obsahuje tucet bizarních vedlejších zápletek, avšak vypráví hlavně o tom, jak dovést umění přípravy rámenu k dokonalosti. Vaří se tam, peče, smaží, až nakonec před zákazníkem v rekordně krátkém čase stojí miska delikatesního rámenu s velkým R. Tak o tom je Tampopo.

Ráno u řeky

Rákosí u řeky šustí ve větru, po nebi plují těžká oblaka a horký, nasládle lepivý vzduch se převaluje v líných chuchvalcích při zemi. Velcí černošedí motýli se třepotají sem a tam a sportovní vážky s modrozelenou metalízou si drze udělaly z cesty jeden velký heliport. Je ráno.